Román Až sem to bylo dobrý! vás zavede do světa, kde se mladý chlapec rozhodl vzepřít očekáváním, která mu byla dána, a vyrazit do neznáma, aby objevil svůj vlastní smysl života. Tento napínavý a dobře čtivý příběh je plný překvapivých zvratů, milostných zápletek a fascinujících rozuzlení. Každá stránka vám přinese nové ponaučení a inspiraci, jak najít klid a směr v dnešním chaotickém světě. Přečtěte si Až sem to bylo dobrý! a objevte, jak můžete i vy překonat překážky a nalézt svou vlastní cestu k osobnímu růstu.
Hledáte v knihách vzrušení, ale v životě toužíte po klidu?
Mé knihy Vám splní obojí a jejich příběhy vám budou inspirací!
Ponořte se do poutavého čtení a najděte novou cestu k šťastnějšímu životu.
objednávka knihy
Až sem to bylo dobrý
Pokud vás má kniha zaujala, budu potěšený, když si ji přečtete a podělíte se se mnou o své dojmy. Na stránce Pokladny máte také možnost napsat věnování do knihy, pokud se rozhodnete někomu knihu darovat. Vaše podpora a zpětná vazba jsou pro mě jako autora velmi cenné.
Křest modré knihy
Křest knihy Až sem to bylo dobrý od J. D. Větrovského
Úryvky z knihy
„Já jsem Jaroslav,“ odvětil a letmý pohled na ciferník hodinek už nedával žádný prostor pro cokoliv, kývnutím hlavy jí poklonu oplatil a poklusem nabral kurz na ubikace. Neznal nic než její jméno. Helena. A také to, že je z Přerova. Nepřestával myslet na ten prapodivný pocit, jako kdyby tuhle dívku znal odjakživa. Jako by to byla ona vysněná osudová žena, po níž kdesi v hloubi duše touží každý muž.
„Takovou ženu musím hledat – anebo tuhle,“ řekl si jen tak v duchu cestou zpět. Byla to Ona a zároveň symbol pro každou tu správnou, co by mohla přijít. Hmmm… Některé věci víme, jiné tušíme a teprve život ukáže.
Oslava nebrala konce. Den poté přišlo loučení a cesta domů. Všichni dostali volno. Jaroslav vystoupil v Praze a šel navštívit kamarády, za kterými jezdil na jižní Moravu a s nimiž trávil léta při studiích.
„Pepo, kde se potkáme?“ zaznělo do sluchátka poté, co se v centru hlavního města dostal k telefonu.
„Budu na tebe čekat u holiče.“ Jaroslav však věděl, že má jít k žalmu u sochy na Karlově mostě. Josef Mahátmá Botek, hubený fotograf s vlasy do půli zad a s tváří podoby Ježíše Krista, čekal u rytiny s textem: „Andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.“
Věruška byla úžasná. Malá vrásčitá žena ve starých šatech, která pobíhala neustále s fotoaparátem po domě a okolí a fotila vše, co jí přišlo do cesty. Ukázala mu sklep zaplněný až po strop všemožným harampádím nastřádaným tady po desetiletích, podívala se na něj a laškovně navrhla: „Tady to máš, nic za to nechci, budu ráda, když to někdo vyklidí a já navíc budu mít společnost. Maximálně občas ochutnáš, co jsem uvařila.“ Jak později zjistil, nejčastěji to býval domácí jogurt, který mu naštěstí chutnal. S borůvkami. Také si s Věruškou musel povídat. Nebo se nechat fotit. Naštěstí to byla dáma jasného ducha, a tak šlo o rozmlouvání veskrze příjemné.
