
Jedná se o povídkový román, který jen zdánlivě navazuje na předchozí knihu. V příběhu osud svede na jedno místo a v jeden čas tři hlavní aktéry, kteří se od sebe vzájemně učí. Rozdílnost jejich povah, hloubka vzájemných rozhovorů a řada zábavných situací je výbornou inspirací pro ty čtenáře, kteří ve svém životě přichází k jakési pomyslné křižovatce a cosi neznámého k nim ze středu jejich prsou promlouvá. V jednotlivých kapitolách tři ústřední postavy probírají důležité životní otázky, se kterými se setkali snad všichni, ale ne každý z nás věděl, jaké řešení je správné. Této knize lépe porozumí ti čtenáři, kteří mají ledacos odžito a cítí, že je třeba „jít dál“…
Hledáte v knihách vzrušení, ale v životě toužíte po klidu?
Mé knihy Vám splní obojí a jejich příběhy vám budou inspirací!
Ponořte se do poutavého čtení a najděte novou cestu k šťastnějšímu životu.

objednávka knihy
Co tam máme dál
Pokud vás má kniha zaujala, budu potěšený, když si ji přečtete a podělíte se se mnou o své dojmy. Na stránce Pokladny máte také možnost napsat věnování do knihy, pokud se rozhodnete někomu knihu darovat. Vaše podpora a zpětná vazba jsou pro mě jako autora velmi cenné.


A CO TAM MÁME DÁL
Co tam máme dál je druhá kniha J. D. Větrovského, která volně navazuje na jeho prvotinu Až sem to bylo dobrý (2017). Tentokrát se autor posouvá do zcela nové roviny vyprávění. Příběh sleduje hlavního hrdinu jako dychtivého žáka, který prochází osobním růstem prostřednictvím bohatého spektra zážitků – od romantických momentů na hřbetech westernových koní až po dramatické osudy postav na pozadí fiktivního archeologického objevu v české kotlině. Autor zachovává čtivost a přináší dobře vypointovaný příběh, který nabídne nejen zábavu, ale i hlubší zamyšlení. Díky třem odlišným pohledům na život a provokativním dialogům se čtenář může inspirovat k hledání vlastní cesty k osobnímu štěstí. Přečtěte si Co tam máme dál a objevte, jak může tento fascinující příběh přinést nový pohled na váš život a osobní růst.
Úryvky z knihy
Od té snídaně v luxusním hotelu nechal hlavou plynout zajímavou myšlenku. Myšlenku na oddání se proudu. Neměl cíl, nevěděl, kam a kudy jet, jen reagoval na indicie, značky, signály, které mu předkládala Tajemná ruka Vesmíru. Jednou to byl mrak, jindy paprsek Slunce, někdy let ptáka, anebo síla, kterou zkrátka nelze pojmenovat. Zcela se oddal pocitu, kam mají jeho kroky směřovat. Jen vypnout myšlenky a nechat se vést, říkal si pro sebe.
Mohlo by se zdát, že život nic moc. Ale opak byl pravdou. Klid, který se v něm rozhostil, radost, kterou vyzařoval, lidská moudrost, kterou kolem sebe rozséval, pocit osvobození od tíživého, které dříve pociťoval, z něj činily mimořádného člověka. Člověka skromného, tichého, ale také člověka vtipného, který každou situaci okořenil svým unikátním lidovým vyjadřováním. Člověka, který uměl ocenit těch posledních pár přátelství, která mu zbyla. Nedělat si z ničeho hlavu a brát věci tak, jak den po dni přicházely, to byl jeho způsob, jak se ke zbývajícímu času v tomto životě postavit.
„Pane, omlouváme se, ale dnes začínáme kopat kanalizaci, rozkopeme celou vesnici a dole za návsí bude nová čistička,“ houknul na něj předák. Tomu už ale nerozuměl, a tak v županu vyšel ven, kde narazil na kouřícího Strýčka.
„Zio (pozn. autora: italsky strýček), co že to dělají?“ zeptal se souseda.
Kouřová hlava vypustila z úst mohutný šedomodrý oblak a pronesla: „Bordel.“
Cizinec tomuto slovu nerozuměl, a tak briskně požádal překladač o pomoc.
Vzápětí se obrátil na Strýčka překvapeně: „Oni tady budou stavět nevěstinec?“